Napsáno dne 19. listopadu 2006
Deník
- B.O.S.S. víkend ReportUž je neděle. Přesněji půl jedné a já ve zvláštní náladě při poslouchání Never More made by Nohavica rekapituluji tento magický víkend...
17.11.2006 – Pátek.
Již ráno jsem pociťoval rozporuplné pocity Strachu a natěšenosti, koláž pocitů předbíhající snad každou větší akci, jíž se II. Boss stal. Odpoledne jsem vyrazil na předsetkání s přáteli na něž jsem se dostavil o Třičtvrťě hodiny zpozdil. Inu stane se, když se někdo řádně připravuje po všech stránkách, aby na jeho postavě nebylo ni kazu.
Vlastně již první šok jsem měl, když jsem zjistil, že první třetina lidí už je pohromadě. A tak jsem je dovedl do čajovny a šel pro druhé dvě třetiny. Kolem čtvrté jsme byli již kompletní, srovnání na místech. A jelikož čarodějové a čarodějnice jsou free people, místnost již před úvodním slově bzučela čilými rozhovory. Víc jsem si snad jako jeden z organizátorů přát nemohl.
Úvodní slovo, v němž jsme já a Strážce zahájili oficiálně akci, se zdařilo bez poskvrnky, i když jsme na spoustu věcí zapomněli...Vlastně každá organizační promluva, jež následovala byla pochválena potleskem ještě předtím než jsme pusy otevřeli. Důvod byl jednoduchý žert neb nemám silný hlas, a tak jsem se snažil na sebe přitáhnout pozornost tleskotem alá vedoucí dětského tábora. Nevím kdo s tím začal, ale všichni začali tleskat. Musím uznat, že to bylo velmi příjemné, i když nečekané.
Jestli jsem správně zachytil, Boss snad každému něco poskytl. Většinu potěšil, některé ranil. Po energetické stránce jsem takovou energii neočekával. Byla silná, celistvá a spokojená. Bohužel oproti I. jsem neměl šanci vychutnat si dýmku neb jsem všude poletoval. Nevím jak ostatní, ale osobně jsem si výborně povykládal, nové lidičky poznal a celkově si jej užil.
Na večer jsme zahájili přesun do hospůdky, ale vše není dokonalé a zde se objevil jediný větší zádrhel. Chtěli jsme hromadnou fotku, ale večer je kupodivu tma a foťák nebyl dostatečně schopný fotku poskytnout. Naše snaha najít vhodné osvětlení ztroskotala a u mne se ukázalo, že pod tlakem snadněji vybouchnu hněvem. Nakonec jsme se pokusili vytvořit fotku u bagru leč zřejmě bude příliš tmavá.
V hospůdce jsem se uklidnil a po jídle jsem již byl oki. Atmosféra přesun přežila a mám pocit, že se ještě zjemnila. Kolem jedenácté jsem musel vyřešit rodinný problém se zapomětlivou sestrou, která už měla být doma tři hodiny. A v jedenáct jsme hospůdku museli opustiti kvůli zavíračce. Ale co se nestalo. Bossáci a Bossánky se neměli chuť rozejít. Ulice před hospodou byla tedy na půl hodiny absolutně ucpána čarodějnou společností. Následovala naše snaha o oficiální ukončení, ale nepomohlo to...rozloučit se bývá těžké. Naposledy nám všichni zatleskali a rozešli jsme se. Někteří domů a jiní dál na tah městem (včetně mne).
18.11.2006 – Sobota.
Ještě stále jsem se držel leč z posledních sil do půl druhé a ve dvě jsem již spokojeně dřímal vyčerpaný a spokojený. Dle informací absolutní rozchod byl až ve tři hodiny ráno.
Moc jsem se nevyspal přes ujeté sny všeho druhu. Dopoledne a část poledne jsem prokecal se sestrou či si hrál Black and White 2. Později odpoledne jsem byl domluven na seminář alikvotních tónů, který mi nakonec poskytl mnohem víc než jsem očekával. Člověk jenž jej vedl si získal naprosto mé sympatie a respekt po stránce profesionální, i když od alikvotních tónů jsme dostali přednášku mnohem více všestranněji zaměřenou. Kaju se, ale bohužel jméno přednášejícího mi uniklo. Celý seminář mi pomohl zrekapitulovat vše co jsem věděl, doplnil o další vhledy již zkušenosti nabité a poukázal na nové souvislosti. Mimo jiné mne naprosto vnitřně uvolnil, že jsem se cítil naprosto...Jinak?:) Přišlo mi to, jako kdybych četl již dávno přečtenou knihu ve vaněJ)) A bylo to super. Doufám, že ještě alespoň jednou budu mít tu čest.
A pak přesun mezi čajovnami za přáteli, kde mne nezvládali neb nalaďen jsem byl absolutně jinde. Postupně se mi však nálada srovnávala a u Orubi doma jsem již získal plus mínus rovnováhu. Bohužel či snad naštěstí, na nás sedl smutek...nechci psát víc. Snad že i noc vystřídá jednou zas den a krásné chvilky odchází, ale v srdcích zůstávají...
A i když jsem mohl přespat cítil jsem chuť toulat se nočním Brnem. Chodil jsem a tiše si zpíval písničku o krásných i zrádných chvílích, větru jenž vše bere a odvaze a chuti jít a žít dál.
19.11.2006 – Neděle.
A tak jsem po půlnoci..vlastně před chvíli došel domů v té zvláštní koláži smutku, spokojenosti, štěstí, odvahy i bolu. Jen mne mrzí, že se nemohu podělit. A jak tu píši, slunce pomalu již vylézá a já jej z postele sledovat budu. A tiše chápat, ne však chrápat:), že co bylo, odešlo, ale už svítá a další chvíle jsou přede mnou, před vámi a je jen na nás jaké budou...jaký bude tento den a ten další....a další.....další.......lší....
Komentáře
(Lithin - Mail - WWW) Vloženo 19.11.2006, 11:07:16
Člověče, ty jsi to napsal tak, že bych skoro netušila, že to byl BOSS. :)) Ne, dobře, bylo to super a chci vám, jakožto organizátorům, pdoěkovat, že jste nám všem umožnili se všichni znovu setkat, popovídat si a taky se s některými seznámit. (Mimochodem, začala jsem tleskat já s Codym, ode mě to měla být ze všeho nejvíc provokace, tak jsem ráda, žes to pojal takhle. 8)
A ano, tenhle víkend byl správně haluzoidní.
(Cornelius - Mail - WWW) Vloženo 19.11.2006, 11:26:05
On tady tento článek ani tak není jen o Bossu :)))
(Euridika - Mail - WWW) Vloženo 19.11.2006, 19:56:27
Bylo to fajn,moc fajn.Jen co jsem odjela,je mi po Vás smutno.Jsem ráda,že jsem mohla spoustu nových lidí poznat a spoustu lidí zase po "letech" vidět.
Dík *Potlesk* :-p
(Nimloth - Mail - WWW) Vloženo 19.11.2006, 21:35:02
*1*
(V-E-N-E-D-I-K-T - Mail - WWW) Vloženo 22.11.2006, 12:09:44
Jo ta sobota už byla taková jak to říct- vyšťavená...ono se říká, že pokud zažiješ něco emočního, nastává pak absolutní útlun...i mi jsme měli potom v kavárně takové dojezdy...a to nemluvím ani o ceste spátky domů...
Upřímné slovo se nikdy neztrácí (většinou se vrací jak bumerang:)