Napsáno dne 28. května 2008

Deník - Zamilován

Ještě než se ponořím do učení, musím napsat jednu věc, která mi tu nějak chybí, i když pro můj život je důležitá jako vzduch, jenž dýchám. Poznal jsem dívku, jež překonala cokoliv, co mi bylo známo...

A já se zamiloval náhle tak, že nejsem schopen obsáhnout šíři toho citu. A tak se stal podivuhodný jev, že člověk, jenž se vysmál lásce ji podlehl a to způsobem nečekaným. Na Sicílii to dle knihy Kmotr nazývají „úder blesku". U nás je pro to výraz mnohonásbně slabší. A to „láska na první pohled".

Díky té slečně se mi spojilo mnoho ze skládačky života a já začal dýchat volněji. A překvapující zpráva, že čekáme dvojčátka náhle probudila pocity, jež jsem očekával až za dlouhý čas. A mám radost a i přes starosti, které je třeba vyřešit, ji miluji víc a víc.

A tak létám na křídlech motýlů, étericky, plný a živý. K čertu s bezcitností. Teď ji již schopen nejsem. Otevřela dvířka, jež bedlivě jsem zamkl a zapoměl od nich klíč. City jsou podivuhodná věc...

A teď? Cítím lásku a nejsem schopen zůstat mlčet s věcmi, jež se mi dosuď v životě nelíbili. A chce se vyřvat do světa tu zvěst, že „ŽIJI A CÍTÍM, ŽE MILUJI A TOUŽÍM..."

Co říct o oné slečně? Nádherná jak víla v měsíčním svitu. V očích jiskra šelmy. A uvnitř příliš podobná nitru mému:)

Nu radši se odmlčím než si to přečte...někdy lépe mlčet;) A neb jak dělí jistý domorodý kmen slova do různých skupin, tak mezi nebezpečné věci, oheň a dravou zvěř patří i ženy:D

---

Pracovní kniha - Zkouškové TNT po druhé

Dnes zkusím experiment. Vzhledem k okolnostem, jež udělali z kluka budoucího otce a z bezcitného kamene zamilovaného jsem se věru moc neučil. Vždyť za vše se platí daň a já náhle zahlcen myšlenkami na budoucnost opomněl přítomnost. A zkouška je zítra, vlastně již dnes.

A tak do rána daleko a já uvařím silný kávový dryák a ponořím se v pojmy Buddhismu. Což, když to nepomůže, existuje i opravný termín. A já jsem nucen ze sebe vydat to nejlepší. Vždyť jedno ze stopařských pravidel zní: „zhusti čas!" a v nejhorším zbytek zítřka prospím.

A duchové snad ocení píli mou....mé odhodlání....vždyť tahle zkouška je nic oproti těm dobrodružstvím, jež mne čekají. Víte v čem jsem sehnal jako čaroděj? V základní složce....Já vždy něco chtěl...ale když člověk dělá šílenost pro šílenost samu, to je teprve čarodějství. To je teprve odevzdání se okamžiku. V tom teprve je skutečné umění. A proto nechť tato zkouška není mým prostředkem k dosažení pár bodů k postupu, ale k magickému manévru. Stačí jen to jednoduché. Přijmout výzvu...

Adie;)

---

Napsáno dne 25. května 2008

Deník - Selhání Čaroděje

Říkají, že selhal jsem, že jsem nyní ztratil šanci dosáhnout poznání, osvobození. Říkají to s důvěrou ve svá slova...prázdná slova. Prázdná víra. A mají pravdu. Selhal jsem jako čaroděj, kdysi dávno již. Selhal jsem ve chvilce, kdy jsem začal šlapat tuto stezku, abych dosáhl vědění. Toho absolutního, toho stavu, kdy víte, proč se věci dějí.

Selhal jsem ve chvilce, kdy jsem zatoužil číst myšlenky druhých a dělat magické kousky, abych získal kus moci k ovlivnění světa. Selhal jsem, když jsem chtěl změnit svět a pak se smířil s tím, že nejsem-li toho schopen, zachráním aspoň sebe.

Selhal jsem ve chvilce, kdy jsem chtěl diktovat svou vůli světu a lidem okolo. Jakým právem?! Kdo má patent na pravdu a kdo se vyzná v rozlišování dobrého a zlého? Já? Oni, Ti kteří teď říkají, že jsem selhal? Politici? Kněží? Vědci? Umělci? Dav? Otec a matka? Ne! Nikdo z nich není držitelem tohoto vědění...nikdo...

A když pak já poprvé pocítím naplno vzplanutí lásky a rozhodnu se přijmout dvě duše, jimž v nadcházející době budu otcem, zklamal jsem. A přitom poprvé jsem přijal rozhodnutí za své činy v plné míře. Poprvé jsem vykročil k zodpovědnosti a poprvé si dupnul a rozhodl se vzdát dětství a podpory rodičů, bohů, jež jsem byl nucen ctít. A Oni říkají, že jsem zklamal? Jakým právem?

Být svobodný jako pták neznamená jen vzletět, ale i přistát tam, kde se zachce. A já v pomalých kruzích přistávám, dobrovolně...na ruku jedné slečny. Vzlétnout lze přece kdykoliv...jen stačí chtít. Ale nyní nechci. Ale když tak zvažuji, ještě než klesnu, některým z Nich poseru sako...

---